MOJE TĚLO = MOJE ZODPOVĚDNOST
Pohyb je součástí mého života, učím lidi se správně hýbat. Pomáhám lidem vyrovnat se s jednostrannou zátěží a se svalovými dysbalancemi.
Motivuji ostatní ke zdravému pohybu a ukazuji jim jejich možnosti. Například, že každodenní, poctivé, byť jen pětiminutové protahování v kanceláři má svůj účel a je prevencí před bolestmi pohybového aparátu.
Štíhlá postava, vypracované břišáky či namakané bicáky totiž automaticky neznamenají zdravé tělo.
DŮVODY SE HÝBAT
byly různé. Mít vyrýsované tělo, dobře vypadat, dopřát si dobré jídlo, protože klasická česká kuchyně je prostě klasika a někde tu energii vydat musím. Zkrátka ne vždy jsem sport vnímala jako prostředek k udržení zdraví.
KAPKA PO KAPCE
Mladé tělo snese hodně, člověk si neuvědomuje, že jakékoliv špatné zacházení s ním se sčítá. Je to jako když kapka po kapce dopadá stále na stejné místo. I v betonu se časem udělá ďolík. A ne vždy je náprava možná. Vím o tom své.
Následkem frajerského nošení tašky na jednom rameni jsem si způsobila skoliózu a vysednutí pravé lopatky. Několikrát jsem navštívila rehabilitaci, kde mi ukázali pár cviků na doma a puberťačko cvič si.
Nic mě nebolelo, neměla jsem žádné potíže a upřímně koho by v pubertě bavily nějaké protahovací cviky. Motivace byla tedy na bodu mrazu. Dnes mi to tělo vrací i s úroky.
Jojo kdybych tenkrát věděla, co vím teď…
TĚLO JE DŮMYSLNÝ NÁSTROJ
To jsem si uvědomila, když jsem s mojí dvouměsíční dcerou začala cvičit Vojtovu metodu. Vlivem nedostatečného prostoru v břiše, se narodila o 14 dní déle, než byl termín porodu, se zkrácenými šíjovými svaly a vbočenou patou.
Mírným tlakem a tahem na jednu část těla se propojí reflexně činnost jiné části těla. Miminko cviky nebolí, jsou mu pouze nepříjemné polohy, do kterých ho nastavujeme, protože se cítí omezené v pohybu.
Díky této úžasné a dokonalé metodě, kterou jsem poctivě a pravidelně prováděla na mé dceři, byla do roka bez problémů.
ZAČALA JSEM SE VÍCE ZAJÍMAT O POHYB A ZDRAVÍ
Nejprve mě nadchl aerobic tak, že jsem si udělala trenérskou licenci. Poté mě osud zavál ke korejskému umění sebeobrany Taekwon-Do.
Něco málo přes dva roky jsem měla tu krásnou příležitost závodně tancovat latinsko-americké tance.
Sbírala jsem různé zkušenosti v oblasti sportu, ale pořád to nebylo ono. Rozhodla jsem se pro studium sportovní školy obor kondiční a wellness specialista. Potřeba praxe mě donutila vrátit se ke korejskému umění sebeobrany, opět jako aktivní závodník a současně jsem začala trénovat. V rámci studia se mi otevíralo spoustu nových obzorů, udělala jsem si kurz instruktora zdravotní tělesné výchovy a mimo studium jsem začala navštěvovat kurzy DNS (Dynamická neuromuskulární stabilizace) dle profesora Koláře.
ČÍM VÍC JSEM ZÍSKÁVALA INFORMACÍ
tím více jsem začala na trénink dětí, ale i dospělých nahlížet jinak.
Kladla jsem si otázky typu:
- Do jaké míry je tento pohyb zdravý?
- Proč se dělají pánské kliky, když se nezvládnou správně ani dámské?
- Proč trvat na tom, aby se ve stoje daly celé dlaně na zem, když stačí jen špičky prstů?
- Proč se lidem tlačí na záda, když se snaží vsedě chytnout špičky prstů na natažených nohou?
- Proč si lidé myslí, že zkracovačky jsou jediné funkční cviky na posílení břicha?
Při trénování jsem se setkávala s řadou předsudků:
- „dámské kliky neexistují, ty jsou jen pro bábovky“
- „protahování je ztráta času“
- „důležitý je výkon“
- „děti potřebují dostat pořádně do těla“
- „když nejdu z tréninku zpocený, jako bych netrénoval“
- „jestli mě nebolí druhý den svaly, tak trénink byl k ničemu“
- „hlavně posilovat zadek a břicho, cvičit záda je nuda“
- „když se budu protahovat tak se mi zmenší svaly“
a spoustu dalších.
Nevzdávala jsem to, na mých trénincích jsem např. vysvětlovala velkým borcům, že dělat dámské kliky není ostuda a že když budou pilně trénovat tak už budou brzy dělat pánské kliky, a navíc s daleko menším úsilím než dříve, díky trupové stabilizaci.
Byl to trošku boj s větrnými mlýny.
Důležitá je motivace, hledala jsem možnosti, jak trénink zpestřit, oživit, tak aby bavil a zároveň byl smysluplný.
PEKÁČ BUCHET NENÍ ZNÁMKOU ZDRAVÉHO TĚLA
Spousta lidí nějakým způsobem cvičí, ale neuvědomují si, že si mnohdy spíše ubližují.
Ano, vyrýsované břišáky jistě vypadají krásně, ale pokud člověk neumí správnou techniku dočká se např. diastázy – rozestupu břišních svalů, a to do budoucna funkci těla negativně ovlivní.
V dnešní době se společnost kasá, že se dožíváme čím dál vyššího věku. Otázka však je, za jakou cenu? Jsme soběstační? Žijeme opravdu důstojným životem?
Žijeme nebo jen přežíváme v důsledku lékařské péče a farmaceutických firem?
PROČ CHCI PŘEDÁVAT SVÉ ZKUŠENOSTI DÁL
S mým 13 letým synem, který se od čtyř let velmi aktivně věnuje pozemnímu hokeji, jsme z důvodu časté bolesti kolen navštívili ortopeda. Doktor nám sdělil, že má ploché nohy a hypermobilní kolena. Odcházeli jsme s doporučením na vložky do bot a s radou „ať sportuje, protože potřebuje mít pevná stehna“. Super. Žádné rady ohledně cviků, co by měl nebo neměl cvičit v případě hypermobilních kolen nebo plochých nohou. Nepadla ani otázka, co vlastně dělá za sport.
Ortopedické vložky příčinu neřeší, je to jako když si žena navlékne zeštíhlovací kalhotky. Na chvíli to pomůže a vypadá to dobře, ale tělo vám to nezpevní stejně tak jako vám vložky do bot nezpevní nožní klenbu.
Po nějakém čase jsme navštívili jiného odborníka, který nám sice více vysvětlil, co se v kolenou děje a že je to problém růstu a jeho aktivity a doporučil, aby se věnoval jinému sportu, popř. tento sport omezil. Nejsem si jistá, jaký jiný sport měl na mysli? Asi šachy nebo šipky, tam na kolena není takový nápor.
Pomyslela jsem na všechny rodiče, kteří by byli na mém místě a neměli by vůbec potuchy, o tom, co je hypermobilita, co s plochými nohami, smířili by se s vložkami do bot a s dobře míněnou radou „hlavně ať sportuje“ nebo „hlavně ať moc nesportuje“ by odešli.
MOJE VIZE – MŮJ CÍL
je vybudovat dlouhodobý vztah ke sportu ale hlavně ke zdravému pohybu, a to nejen u dětí ale i u dospělých.
Takže milí rodičové, děti, ale i vy ostatní, co máte za cíl zdravé a dlouho fungující tělo, myslete na to, že člověk nemusí zdolávat rekordy, být nejrychlejší, nejsvalnatější
a nejvyrýsovanější.
Dovolte mi být vaším průvodcem ve světě zdravého pohybu. Motivovat vás
k pohybu, který se stane nedílnou součástí vašeho života.
K pohybu, díky němuž se budete cítit psychicky lépe, protože tělo a duše jsou spojené nádoby.
Budu ráda nápomocná vám i vašim dětem také při různých svalových dysbalancí,
kdy i např. protahovací, relaxační cvičení, nebo „pouhé“ dýchání do břicha, může být zábavné a smysluplné.
JAK VÁM MOHU POMOCI
- KONDIČNÍ TRÉNINKY
– individuální plány ať už pro fitness, outdoorové aktivity nebo
pro tréninky v domácím prostředí. - KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ
– důležitá pro udržení těla v rovnováze, předcházení dysbalancí
z jednostranného zatěžování a předcházení zranění. - VÝŽIVA
– bez kvalitní stravy to prostě nejde. Kvalita vaší stravy je důležitá,
a jen vy rozhodujete, o tom co do svého těla „tankujete“.
Jak dlouho chcete ještě jet a jakou rychlostí.
Současná doba má nepřeberné množství různých stravovacích
trendů, a pomohu vám se v nich zorientovat a ukážu, že zdravá
a kvalitní strava není žádná velká věda. - RELAXAČNÍ CVIČENÍ, MASÁŽE
– protože psychická stránka je stejně důležitá jako tělesná.
Umět odpočívat, relaxovat a nechat se hýčkat je neoddělitelnou
součástí naší psychohygieny.
TĚLO JE ZROZENO K POHYBU
Pohyb je život a život je pohyb.
Milujte své tělo a dopřejte mu takovou péči, aby vám fungovalo, co nejdéle.
Tělo máme jen jedno a jiné zkrátka v tomto životě nedostaneme.
Ať je i vaším cílem udržovat ho zdravé a aktivní, co nejdéle.
S láskou k pohybu Ivča
