Vyrůstala jsem v době, kdy nás nikdo k pohybu motivovat nemusel. Prostě jsme většinu času trávili venku a rodiče nás spíše museli nahánět, abychom už šli domů. Jenže dnešní doba je jiná. Zatím co my jsme měli dva, později maximálně čtyři televizní programy a lákadel proč zůstávat zavření doma moc nebylo (člověk se snažil hlavně zmizet z dohledu rodičů, aby neslíznul nějakou práci na zahradě nebo v kuchyni), dnes je tomu jinak. Většině dětem ubylo povinností a těch důvodů proč zůstat doma je spousta.
Co si budeme povídat, pokud chceme, aby se dítě hýbalo a netrávilo spousty času u PC, televize nebo na mobilu, musíme jít příkladem. Je to to samé jako když po dítěti chceme, aby nosilo na kole helmu a sami jezdíme bez ní. Dítě se od narození učí nápodobou. Velká výhoda je, pokud jsou rodiče aktivní a dítě vedou ke sportu odmalička. Navíc malé dítě se motivuje k pohybu snáz než „puberťák“.
O dost těžké je to i v tom případě, pokud sami rodiče nejsou aktivní a těm domácím lákadlům jako je televize, gauč, brouzdání na netu, a hlavně pohoda a klídek v teple domova podlehnou sami.
Pojďme se tedy podívat na to, jak se společně motivovat a vytvořit jeden ze základních stavebních kamenů dobrého vztahu ke sportu, a k pohybu všeobecně.
Vezměme si nejprve děti předškolní a „základkové“. Své děti známe nejlíp, víme, co je baví. Jestli si rádi malují, zpívají, tancují, staví stavebnice, kopou s míčem, s čím si nejraději hrají apod. Neexistuje žádné dítě, které by nemělo nějaký zájem.
Tato věková skupina se lehce motivuje. Děti mají rády kolektiv, soutěživost, hravost, spolupráci. Většina dětí se vám přizná, že na sportu, kroužku apod. mají nejradši to, že je tam zábava s kamarády.
Jak udělat procházky zábavné?
Úplně jednoduše. Vypněte si mobil (nebo ho nechte doma), zapomeňte na úklid a další domácí povinnosti, které počkají a zkuste se vrátit do dětských let, zkuste se zkrátka trochu snížit na úroveň vašeho dítěte. A podle počasí dělejte to, co vás jako malé bavilo, když jste byli venku, co vás úplně pohltilo a nechtěli jste kvůli tomu ani domů.
- přeskakujte kaluže, protože je to např. žíravina
- nebo do louží skákejte (když se vhodně obléknete, bude vám nějaká špína úplně šumák)
- schovávejte se za stromy
- hrajte na babu
- přeskakujte potok
- mávejte z mostu na auta, která projíždějí pod vámi (kolik lidí vám zamává zpátky?) nebo projede víc aut
modré či červené barvy? - pouštějte v potoce klacíky (komu doplave nejdál?)
- vyprávějte si příběhy, pohádky, vymýšlejte si, kdo asi bydlí v jakém domě
- hrajte slovní hry (autobus, kolik zvířat řeknete od jakého písmene, slovní kopanou)
- hrajte na barvy, jakou barvu kdo řekne, ostatní jí musí rychle najít
- stavte domečky z mechu, klacíků nebo kamínků
- zahrajte si na stopovanou (neboli šipkovanou)
- výborné jsou i naučné stezky, kterých je dnes celá řada nebo různé pochody pro děti
- můžete si prohlížet jednotlivé domky a říkat si v jakém byste chtěli bydlet, kolik lidí má na zahradě
psa a dokážete projít okolo plotu, aniž by zaštěkal? - v zimě, když je sníh tak je to jasná koulovaná, stavění sněhuláka, sáňkování, andělíčci ve sněhu apod.
- a pokud máte v okolí nějaké workoutové nebo dětské hřiště, je o zábavu postaráno i tam, jednak je větší možnost, že tam potkáte další děti a rodiče a jednak je to jak udělané na další výzvy, soutěže a hry (kdo se udrží nejdéle ve visu, kdo zvládne proběhnout opičí dráhu, kdo vyšplhá po tyči nebo přeručkuje překážku… atd.)
Blbinek, co můžete s dětmi vymýšlet je více než dost, podstatné je, abyste na chvíli přestali být tím „nudným“ dospělákem a odreagovali se společně s dětmi. Děti potřebují cítit, že mají vedle sebe parťáka, a ne mentorujícího rodiče.
Nejčastější a také nejúčinnější motivací je nějaká většinou „sladká“ odměna v cíli – zmrzka, dortík. Někoho, ale nalákáte na překvapení v podobě nějaké vyhlídky, rozhledny nebo zajímavého úkazu v přírodě (třeba opuštěná chata v lese, která patří ježibabě).
Pokud se navíc domluvíte s kamarádkou, známými, příbuznými či sousedkou, kteří mají děti ve stejném nebo podobném věku, budete mít jistotu, že bude větší zábava. Víc dětí = větší možnost společných her.
A jak motivovat ty větší děti – „puberťáky“? To je jiný oříšek. Pokud dítě nemá daný nějaký sport, kam pravidelně dochází na tréninky, nebo nějakou partu, se kterou chodí na hřiště si sem tam kopnout mičudou, jezdit na kolech nebo dělat nějaké freestylové blbiny a nebo holky společně venčí psy, tak je to těžké, to zná asi každý, kdo „puberťáka“ má nebo měl doma.
Takže dostat ho ven, a navíc ještě s rodiči, to je něco jako sci-fi. A úplně asi nezáleží na tom, zda se vám dařilo nebo nedařilo vytvořit kladný vztah k výletům, procházkám a pohybu už v dětském věku, protože v období puberty dojde na to, že to, co fungovalo dříve už jako mávnutím proutku nefunguje.
Tady může pomoci důslednost, jít příkladem a zároveň také moc „neprudit“. Pořád jsme to, ale my rodiče, kdo bychom měli dítě směrovat a udávat mu určité mantinely. Jedním z nich je stanovit dobu trávení čas s technologickými vymoženostmi. Docela dobře funguje úmluva, kolik hodin chceš být na PC, tolik hodin budeš venku.
Bohužel většina dospívajících dětí rodinné výlety neocení, pokud jsou donucení nějaký výlet absolvovat, nebo jít pouze na procházku, jsou otrávení nejen oni, ale následně i rodiče. Jisté je, že každé dítě něco baví, něco, co není spojené s PC, televizí nebo válením se doma. Jako rodiče znáte své dítě nejlépe, zkuste se tedy na něj na cítit a odhadnout, co by ho z toho gauče mohlo zvednout. A když se to nepodaří, nevěšte hlavu, je to jen dočasné. Puberta je období, kdy se z vašeho pohodového dítka stává neidentifikovatelné cosi. Je potřeba to prostě přežít a věřte, pokud jste dali dobrý základ, tak to přejde.
Pojďme si společně položit otázku, trošku si sáhnout do svého svědomí a zamyslet se nad tím, kdo je vlastně víc pohodlný? Dítě nebo rodič? 🙂
Jsem kondiční a wellness specialistkou. Učím lidi se zdravě hýbat a pomáhám jim na cestě za dlouhodobě fungujícím tělem. Více o mně zde.